1380 Herjolfsnes sada
Móda vrcholného středověku umí být elegantní a honosná, ale také ne příliš praktická a utažená, hlavně ve vyšších vrstvách a exaltovaných módních vlnách. Když vám u nohou běhá batole, čeká vás dlouhá cesta, máte něco na práci, je lepší mít i oděv praktický a pohodlný. Vytvořila jsem si sadu, která splňuje tyto podmínky a zároveň je použitelná jak ve velkém vedru, tak ve velké zimě. Vznikala mezi lety 2013-2015.
Spodní lněné šaty se díky krátkým rukávům dají použít přes košilku ve velkém horku, vrchní vlněné z dvojitě tkaného „doublu“ podšité ještě vrstvou lnu zase parádně zahřejí.
Linie vychází z nálezu z Grónského hřbitova, a je použitelná na konec 14. a přelom do 15.století. Bohužel mi můj typ postavy neumožňuje v pase ještě trochu šaty utáhnout, což by i mohly dobově být, aniž bych musela použít šněrování, na některé typy postav se tento střih dá dobře vypasovat i při přetahování přes hlavu. Nicméně mírná volnost je praktická a příjemná změna proti utaženým cottehardie o 20 let starším 🙂
Na lemech šatů jsem se poprvé pokusila o nenápadnou ruční výšivku lněnou přízí, takové koketování, jestli to zvládnu a jestli mne to bude bavit. Oděvy v nálezech sice vyšívané nebyly, ale měly různá krásná lemování tkanicemi a jemnými krajovými stehy, tak jsem si dovolila lehké rozjaření se. Dubové lístečky jsou moje oblíbené ze středověkých motivů. Na fotografiích také vidíte vlněnou kápi s ozdobnými kraji ručně lemovanými a vyšívanou brokátovou taštičku.
V šatech jsem úspěšně absolvovala i těhotenství a kojení, tedy změnu postavy par excellence, a nebyla vůbec nutnost je přešívat. Z dobových nálezů ale víme i o kusech, kde mezi jednotlivými, často četnými díly, jsou široké záložky, které sloužily pro snadné povolení oděvu v případě nutnosti – oděv byl nákladnou komoditou a kvůli pár centimetrům se rozhodně nevyhazoval!
To jsem si ověřila také, když se mi vrchní šaty srazily (pláče do polštáře) po té, co sem s nimi strávila celý den v dešti. Kožešinová podšívka měla své dobové opodstatnění – stačilo by bývalo bláto okartáčovat z vlny a chlupů. Ovšem len se nasákl tolik, že buď bych musela podšívku vypárat a vyprat zvlášť, ale riskla jsem pračku na nesrážený materiál. Chyba!!! Takže šaty se zkrátily a utáhly natolik, že už to bez šněrování nešlo. Vytvořila sem z nich tedy jiný typ šatů na stejné období a jeho novou tvář najdete ZDE:
Zkrátka šaty se nevyhazují, šaty se přešívají 🙂 Už vyhlížím novou vlnu na remake těchto jednoduchých elegantních a teplých šatů, tentokrát bez lnu nebo s kožichem, možná udělám jiný střih ze stejného hřbitova… zůstaňte ve spojení!
Po rozkliknutí obrázků se zobrazí na celou stránku a pod písmenem i najdete popisky.
1380 Herjolfsnes sada
Móda vrcholného středověku umí být elegantní a honosná, ale také ne příliš praktická a utažená, hlavně ve vyšších vrstvách a exaltovaných módních vlnách. Když vám u nohou běhá batole, čeká vás dlouhá cesta, máte něco na práci, je lepší mít i oděv praktický a pohodlný. Vytvořila jsem si sadu, která splňuje tyto podmínky a zároveň je použitelná jak ve velkém vedru, tak ve velké zimě. Vznikala mezi lety 2013-2015.
Spodní lněné šaty se díky krátkým rukávům dají použít přes košilku ve velkém horku, vrchní vlněné z dvojitě tkaného „doublu“ podšité ještě vrstvou lnu zase parádně zahřejí.
Linie vychází z nálezu z Grónského hřbitova, a je použitelná na konec 14. a přelom do 15.století. Bohužel mi můj typ postavy neumožňuje v pase ještě trochu šaty utáhnout, což by i mohly dobově být, aniž bych musela použít šněrování, na některé typy postav se tento střih dá dobře vypasovat i při přetahování přes hlavu. Nicméně mírná volnost je praktická a příjemná změna proti utaženým cottehardie o 20 let starším 🙂
Na lemech šatů jsem se poprvé pokusila o nenápadnou ruční výšivku lněnou přízí, takové koketování, jestli to zvládnu a jestli mne to bude bavit. Oděvy v nálezech sice vyšívané nebyly, ale měly různá krásná lemování tkanicemi a jemnými krajovými stehy, tak jsem si dovolila lehké rozjaření se. Dubové lístečky jsou moje oblíbené ze středověkých motivů. Na fotografiích také vidíte vlněnou kápi s ozdobnými kraji ručně lemovanými a vyšívanou brokátovou taštičku.
V šatech jsem úspěšně absolvovala i těhotenství a kojení, tedy změnu postavy par excellence, a nebyla vůbec nutnost je přešívat. Z dobových nálezů ale víme i o kusech, kde mezi jednotlivými, často četnými díly, jsou široké záložky, které sloužily pro snadné povolení oděvu v případě nutnosti – oděv byl nákladnou komoditou a kvůli pár centimetrům se rozhodně nevyhazoval!
To jsem si ověřila také, když se mi vrchní šaty srazily (pláče do polštáře) po té, co sem s nimi strávila celý den v dešti. Kožešinová podšívka měla své dobové opodstatnění – stačilo by bývalo bláto okartáčovat z vlny a chlupů. Ovšem len se nasákl tolik, že buď bych musela podšívku vypárat a vyprat zvlášť, ale riskla jsem pračku na nesrážený materiál. Chyba!!! Takže šaty se zkrátily a utáhly natolik, že už to bez šněrování nešlo. Vytvořila sem z nich tedy jiný typ šatů na stejné období a jeho novou tvář najdete ZDE:
Zkrátka šaty se nevyhazují, šaty se přešívají 🙂 Už vyhlížím novou vlnu na remake těchto jednoduchých elegantních a teplých šatů, tentokrát bez lnu nebo s kožichem, možná udělám jiný střih ze stejného hřbitova… zůstaňte ve spojení!
Po rozkliknutí obrázků se zobrazí na celou stránku a pod písmenem i najdete popisky.