**** Dlouho očekáváný konec dobrodružství v zákulisí zakázkové krejčoviny ****

Je to skutečně neuvěřitelné. Ale je to rok. Venku je stejná zima, je po svátcách. Minulý rok jsem tenhle kabát po silvestru odevzdávala. Panebože, říkám si, kam se ten čas poděl? Co jsem vlastně mezitím dělala? Dokončování této série má díky zpoždění hned několik bonusů : při hledání fotek jsem se konečně podívala i na všechny ostatní osobní fotky ve foťáku. Uvědomila jsem si, kolik práce a změn se udělalo. A jak moc vzácný je náš čas, náš život.

Nemrhat ho, to je umění. Věnovat každou vteřinu tomu, co milujeme, co má smysl. I to jsem se snažila celý rok. Samozřejmě jsem i hodně šila a vydělávala prací, kterou miluju. Jenže mi jí hodně uteklo bez dokumentace… I když i to se chystám napravit – hned několik kostýmů se chystá na focení. Ale prvním restem je vám ukázat, jak se dodělává takový kabát. 😉 (a omlouvám se za kvalitu fotek v této části, prostě už bylo třeba máknout a šít, spíš než fotit ;))

Naposledy jsem skončili úpravami po zkoušce a nyní nás čeká veselá práce konečně dovést výrobek, tam, kde i bude vypadat jako kabát 😉

Nutné je napřed pořádně usadit vycpávku – na všech fotografiích byla dosud jen tak nalehko vložená. Takže pečlivě správně umístit, našpendlit a nastehovat a hezky v ruce přišít na několika místech, tak aby netáhla a pevně držela.

Na své konečně přijde i podšívka. Nebudu vás rozvláčně nudit : je potřeba udělat to samé, co se dělalo s vlnou – nastříhané díly sešít, začistit (u kvalitních výrobků podšívku vždy začisťuji. Narozdíl od zakoupených výrobků – umožňuje to v případě oprav a úprav pracovat hezky čistě a zvyšuje to lehce životnost), vytvořit kapsy, vyžehlit… Pak se konečně s pomocí paspulky sesšpendlí obě vrstvy dohromady :

Hraní s barvným proužkem který se vkládá do švu, mne baví – dodává to krásný detail a kontrast, trochu luxusu 😉

Tady v bílé, pro odlehčení.

Po sešití podšívky a vrchního pláště jsem se konečně dostali k té „těžké“ krejčovině. Ano, váží to, je to velké, pod strojem nevidíte hlavu a patu. Chce to dost místa (které nemám :D) a nepanikařit. Po sešití to vypadá totiž dost beznadějně:

Nesmíme si ale zoufat, že 😉 Už se to blíží, ačkoliv to tak nevypadá : takže hurá na žehličku, a spoj obou částí hezky vyžehlit. Bez toho to po rubu totiž nevypadá nic moc :

Stačí ale trochu trpělivosti a zázračné schopnosti celou tu věc nějak napasovat na žehlící prkno… a jsem odměněna touto drobnou radostí :

Tuhle ceduličku najdete v oděvech ode mne 😉 No a hned to vypadá veseleji, s bílým proužkem, posudte sami:

Teď už je i možnost našít knoflíky, čehož hned využívám, protože ty malé látkové zázraky se mi vždycky hrozně líbí. Moc bych si přála mít doma tu mašinku, která je vyrábí… Ale to už jse asi říkala 😀

Takže tělo je prakticky hotové, až na spodní okraj, který dělám vždy až úplně na konci. Chybí nám ale podstatný detail : rukávy. Na zkoušce byly zvlášť a po ověření padnutí průramku se během zkoušky zkusí a ověří, ovšem bez podšívky a všech detailů. Tu jsou podšívkové díly před triatlonem „sešití-začíštění-žehlení“:

A tu jsou vrchní díly po zkoušce, které je třeba zbavit stehovky a dokončit podle úprav:

Ještě trocha trpělivosti ve správnem umisťování do průramku (sklon a nasazení rukávu jsou extra důležité, vyžaduje to znalost pár tirků a zásad a leta praxe. Pracuju na tom :D)

Když jsem si jista našpendlením a vsazením vůči tělu kabátu, nastehuju a opět celou věc obrátím na rub a všiju na stroji.

Je to magie kdy se z tohoto:

…dostaneme k tomuto (a ještě to není vyžehlené pořádně):

Konečně se dostávám ke spodnímu okraji a tímpádem poslední části… Zatím nám dole visí nevzhledná plandavá změť švů, nití, a cancourků. Všechno je třeba hezky jemně zarovnat, uhladit, změřit – a nastřihnout si v přesné délce zátěžovou podsádku : spodní okraj jak asi víte, se okopává, špiní… A bavlna tono snese víc než vlna a je taktéž pevnější, takže dodá široké „sukni“ objem a hezky se to ponese. Navíc se dá snadno vyměnit, pokud už je moc okopaná a potrhaná…

Pak se tato podsádka zafixuje proti tomu, aby „vykukovala“ ven a sešije s podšívkou. Nechá se jen malý kousek na obrácení nesešitý. Zde vidíte jasný důkaz, že proces šití oděvu podobá se porodu : konečná fáze skutečně vypadá jako snaha protlačit něco velkého neadkvátně malým otvorem 😀 😀 Ale tato část mě nehorázně baví. Máte na klíně hromadu čehosi…taháte..tahát… a ejhle:

KABÁT! (a že já si koza zapomněla udělat celkovou fotku, že jo. Achjo, to jsem celá já :D)

Inu, ještě spodní okraj hezky zažehlit a vidíte, jak se hezky nese ;)?

Hurá! V tuto chvíli je vše jak má být. Otvor ve spodu se ručně zašije až po druhé zkoušce, kdy je jasné, že je vše OK a nic se nemusí opravovat. Kabát čekal na obléknutí a schválení. A rovnou mi ve sněhu odjel. A slibuju, že se pokusím ještě domluvit nafocení hotové věci na postavě. Schválně, jak vypadá po nějakém řase používání – sama jsem na to zvědavá.

Tak snad zase na viděnou, doufám, že se mi to podaří dříve. Krásný nový rok všem!