** krátká videa pro zamyšlení – není nad to být informován ***

Textilní průmysl má mnoho tváří. V porovnání s dávnými dobami, kdy si obyčejní lidé na sebe šili sami a měli jedny, dvoje šaty, se průmyslová revoluce na standartu odívání podepsala hned dvojím způsobem.

Máme obchody plné šatů. Tedy, západní svět je měl od té doby. My za oponou jsme tu měli pauzu, zdánlivě vyplněnou nedostatkem. Insideři pamětníci vám ale řeknou, jak dobře vypracovanou kontrolu kvality i péče jsme měli a kolik knowhow se s otevřením hranic a rozprodáním fabrik ztratilo. Nebyl tu výběr a krásný designerský záměr inspirovaný západem, který byl ve fabrikách na začátku kolekcí, se ztratil v naivním trochu zkostnatělém a nedůsledném přístupu, ostatně jako to asi bývalo i jinde. Ale celková úroveň u nás byla vždy skvělá – oblékali jsme Paříž, vyváželi, měli vše, co bylo třeba.

Obecně nám technologie učinila oděvy dostupnější, kvalitnější, rozmanitější. To je chválihodné – vždyť o tom je pokrok. A s řádným přístupem (viz Baťa kupříkladu) můžeme jásat a nakupoval oděvy na skříně.

Máme tu ale i odvrácenou stranu.

Máme obrovské hromady textilních odpadů. Zdánlivá solidarita s chudšími částmi světa je iluze, na které se vydělává i která znemožňuje těmto zemím se postavit na nohy. O ekologickém dopadu nemluvě, protože asi jen čtvrtina se ho recykluje.

Máme tady ale taky problém dalekosáhlých rozměrů, a to problém ekologický, sociální a ekonomický – a to je masivní produkce, která je ukotvena v zemích třetího světa a zneužívá pracovní sílu. Něco bylo vidět už v dokumentu Killer Bargain, který jsem s vámi sdílela. Pro ty z vás, kteří nemáte čas sledovat tento dlouhý a náročný dokument, něco trochu hutnějšího a rychlejšího.

Nedávno vznikl v Norsku dokument Sweatshop. Více o něm se dočete zde a videa v angličtině zde. Jedná se o krátká videa s mladými lidmi, fashionbloggery, kteří jsouze svého konzumního pohodlí odesláni do továrny a jsou v přímém přenosu svědky toho, co stojí jejich fotky na Instagramu v reálu.

Na druhou stranu, nebuďme pesimisté. Jde to totiž i jinak. Krátký shot České televize avizuje lepší budoucnost pro české krejčí – sice neohrabaně, ale je to první vlaštovka po delším úpadku. Na pozadí můžete vidět lidi, kteří jsou slušně zaměstnaní a většinou dělají i to, co je baví. Produkují kvalitní věci za adekvátní cenu, kterou si rozumný člověk spočítá a ví, že se vyplatí. A cestou z bludného kruhu je podlě mě rozumně lokální samostatnost. Neházet to na krk celé Číně a Indii. Vrátit se ke své síle a produkovat se znalostí lokálních podmínek. Kolikrát vám čínské nebo indické šaty jsou krátké a málo teplé? No aby nebyli, když jsou jejich výrobci o proti nám menší nebo mají více teplo? Proč by nám měli vyrábět zimní bundy?

Ale závěr z toho nechám na vás. Stejně je to jen takové naťuknutí. Prostě abyste se mohli zamyslet a najít pro sebe správnou cestu. Stejně každý musíme začít u sebe.