Vítejte zpátky na dobrodružné cestě tvorbou kabátu. V prvním díle jsme skončili s papírovým střihem. Teď je načase zalovit v tašce a konečně se kochat látkami.

Jak jsem slibovala, podíváme se zpět na to, jak jsme látky kupovali. Za pršavého dne jsme se v doprovodu mého čerstvě ťapajícího synka vydali do Bořivojovy ulice, kde se hromadí hned tři galanterie, u kterých vím, že vlny, kašmíry a kvalitnější podšívky určitě berou, vedou a mají. Často se totiž stane, že vysněná látka se u nás nedá sehnat (třeba přijít s „Máte prosím hnědé matelassé?“ na Eowyinyn kabát by vydalo na klip „Nejvtipnější výrazy prodavaček“) . Ale tady to naštěstí šlo. Je moc příjemné nakupovat s přáním „Tak asi to nejkvalitnější, ne?“ – takže po vytahání látek z polic ve třech obchodech jsme nakonec měli na výběr ze 3 rolí – černý lesklý kašmír (varianta krásná, ale ve finále právě příliš monotóní) jeden za necelý tisíc, druhý za 2500,- (oba přitom prakticky stejné) a obdobně lesklý kašmír s šedavými vlákny ve struktuře, cenově uprostřed. Vyhrál to ten poslední spolu se stříbřitou podšívkou, v obchodě Evi látky. Tam se nakupuje moc krásně, posuďte sami:

Slíbili jsme paním prodavačkám výsledek přijít ukázat. Tak možná v poslední reportáži 😉

Poznámka k ceně. Ano, je to adekvátní cena za kvalitní vlnu. Čeští výrobci se pod 2000,- za metr nedostanou. Příměs kašmíru (nejhřejivější a nejpříjemnější vlny z kašmírských koz) zajišťuje to, že vlna nekouše, hřeje tak, že stačí vzít pouze přes tričko/košili, a dodá materiálu onen krásný lesk. Podšivku kvality, kterou bych si přála, jsme bohužel nesehnali a nechtěla jsem zatěžovat rozpočet hedvábným saténem – jak se říká o kabátech, kvalitní vlna přežije vždy podšívku a tak v případě potřeby ji lze vyměnit, zvlášť pokud zachováme uložený papírový střih.

Tak tedy tyto poklady jsem vytáhla z tašky a po chvíli strávené kocháním, chlubením a klepáním se, abych to nepokazila, jsem je vzala „pod páru“ :

Propaření tlakem horké páry na profesionální žehličce se zajistí, aby případné parní čištění nevedlo k nějakému srážení nebo neplechám. Naštěstí oba materiály jsou kvalitní, takže pod žehličkou zůstaly stabilní (zato takové brokáty se sráží na šíři třeba i o 2 cm – pro srovnání). Látka se urovná, vyčistí. Na fotce vidíte jemné pruhování způsobené vetkáním šedého vlasu.

A nyní hurá k samotnému stříhání. Urovnat na stole, zatížit, připravit pomůcky činu : křída, stehovka pro mazání špatných čar, 3cm široké pravítko pro značení přídavků, nůžky (kteér zoufale potřebují naostřit :D), metr pro doměřování, špendlíky.

Začíná tetris. Díly se pokládají a srovnávají. Vejdu se na jednu šíři? Nevejdu? Díky velmi širokým přídavkům (na konfekci nebo jednodušší věci se obvykle nenechává víc jak 1,5cm, tedy polovina) je to trochu překvapení. Abych si pomohla, používám pravítko neobvyklým způsobem :

Křída totiž na vlně vydrží tak do prvního pohybu látkou, takže nemá smysl zatím značit přesné obrysy pro šití – díly se stejně ještě budou podlepovat, upravovat, začišťovat, takže by nám značení stejně nevydrželo. Pomocí stabilní šíře pravítka si tedy značím jen kudy stříhat.

Velká otázka : Vejdu se? Nevejdu se? Kdybych se nevešla, musela bych malý dílek posunout níž a spotřeba a odpad by hned narostly. Snažím se tomu vyhnout pokaždé, i když jako tady mám dostatečný prostor.

Jak vidíte, bylo mi přáno a jsme tam na milimetry přesně:

Po položení trupu následuje ještě rukáv a díly suknice, které rýsuji přímo na látku. Další trocha tetris – co se vejde vedle čeho, všechno musí jít jedním směrem, kvůli vlasu tkaniny. Ale zdárně posouváme látku po stole a ejhle!

Už jsem na konci! Odpad prakticky žádný. Podsádky se krásně vešly do volných mezer, na límec také bude a dole zbyl akorát kousek pro případ potřeby nebo spodní podsádku.

Na dílně čas rychle běží, a tak odskočíme s mistrovými na oběd. Krásná práce, když si během pauzy můžete povídat s úžasnými ženami, které vám předávají zkušenosti a podporu. Pak ještě podpořit mozkové závity – v zátiší s ovocem vidíte i můj malý nepořádek pod šicím strojem, jehož zatím netřeba 😉

Jedem dál – konečně nastal čas pro ostří! Prošpendlené díly se „jednoduše“ vystřihnou po křídovém značení. To bych ovšem musela mít nabroušené nůžky. No tak snad se k tomu brzy odhodlám 😀

Tady pohled na to, jak se stříhá podsádka – tedy část vnitřku kabátu při předním okraji, která není z podšívky. To se položí vrchní díl na vhodný zbytek a obstřihne po předním obvodu a pak se mu kus „sebere“, aby zbyl tvarovaný pruh.

Tím bychom měli kompletní díly z vrchového materiálu. Ovšem tím to vše nekončí. Kdyby se kabát ušil jen tak z jedné vrstvy vlny, nedržel by tvar, byl by pytlovitý a pomačkaný. Vnitřek kabátu se proto různě tuží a zpevňuje. Zvažovala jsem z počátku, zda nekomplimentovat vlně ručním zpracováním – tedy ručním podražením žíněnkou, jako u starých sak, propikírováním límce. Ale vzhledem k cenové relaci a k faktu, že moderní systémy podávají při správném zacházení vcelku dobré výsledky, jsem se nakonec rozhodla díly „podlepit“ – tedy pomocí horka a tlaku spojit s výstužnou vložkou s lepidlem. To, pokud je aplikováno správně, by mělo vydržet. A ruční práci nechám pouze na vycpávky a žíněnkovou vložku na horní části hrudníku (to ještě uvidíte, až přijde čas).

Je tedy na řadě stříhání výztuže. Pletená pevná vložka v černé barvě je pevná a přitom lehce pružná, stejně jako vlna. Díly z vrchového materiálu a položí a pečlivě obstřihnout. Některé se tuží celé, některé jen částečně.

Když je nastříháno, díly se spojí v lisu – to je jeden z důvodů, proč jsem si práci vzala do školy – lis je velmi drahý a málokterá dílna ho má a ještě méně která ho jen tak půjčí na práci. Žehličkou bych si totiž netroufla při velikosi ploch. Riziko nepravidelnosti, nepřilnutí a mačkání je příliš velké.

Každý dílek z lisu je horký, musí se položit naplocho a nechat vystydnout, aby se lepidlo dobře spojilo, ztuhlo a už se ani nehlo. Naštěstí to jde velmi rychle a v mezi čase mám tak akorát chvíli na potažení vzorových knoflíků – těch starých, plechových, které drží, a bohužel – jsou asi poslední v ČR. Kde je seženu, až nebudou, to nevím 🙁

Pákový lis je věc skvělá a úžasná a jednou bych ji taky ráda měla v dílně. Bác bác a máte luxusní roztomilý knoflíček. Aaach 😉

No, a protože domluvený čas utekl jako voda a já se musela vrátit zase domů k rodině, sbalila jsem si rozdělanou práci a hurá na víkend 😉 Páteční pracovní volno bylo skvělé a po pár dnech těšení se jsem se mohla tentokrát už doma vrhnout na dokončení stříhání – totiž podšívky.

Stříhání na zemi v předsíni je sice amatérské, ale má jednu velkou výhodu – můžete si na celém kusu rozplánovat, zda se vám všechno vejde. Vzhledem k tomu, že podšívky bývají užší, se to někdy vyplatí. Tady to vyšlo krásně.

S podšívkou se to má stejně, jako s vlnou – křídá nevydrží větší manipulaci, takže vyhnat dítě s babičkou, kočku zavřít v koutě a hezky na jeden zátah, obkreslit, prošpendlit, vystřihnout.

Minimum zbytků, krásná práce.

Když je hotovo a všechny díly konečně na hromádce, nastává čas se zastavit a popřemýšlet. Jak nejefektivněji postupovat, co ještě bude třeba připravit, než se začne sesazovat na zkoušku. Stroje potřebují převléknout nitě, namazat (teoreticky před každým větším projektem, ale to bych nesměla být hlava děravá). Takový seznam kroků, když člověk je nucen pracovat po hodiných úsecích, není špatná věc – ví, co ho čeká, kde navázat, který bod splnit, když je zrovna chvíle na práci.

První jsem se rozhodla začistit okraje, které lze v této fázi začistit. Totiž, běžně by to nepotřebovali, ale vzhledem k tomu, že možnost úprav a výdrž celé věci se zvýší, když podšívka i vlna budou mít alespoň zběžně začištěné okraje – je to báseň, takový kabát pak otevřít a zjistit, že se na vás nevysype hromada zacuchaných nití, špíny a jiné horory. Už jsem si to ověřila 😉 To, že konfekce, třeba i od takového Blažka se pro úspornost prací tohoto kroku vzdalam, nevnímám jako plus. Mimojiné si ušetřím pozdější tahání těžkého sešitého kabátu pod overlock. Podšívku také lépe začistit rovnou, neboť se začne třepit hned tou vteřinou nastříhání, ještě ji ani pořádně nedonesete na prkno. Ehm.

A protože hlava děrává zapomněla koupit nitě v barvě podšívky, zatím jsou začištěné jen vrchové díly. Ale to nevadí, stejně potřebuji udělat nálet na galanterii.

Po začištění je potřeba udělat ještě spostu další přípravy na plocho rozložených dílech.

Podlepit ohyby podsádek, pro větší zpevnění a hmotnost.

Prokličkovat a proznačit okraje, středy, sesazovací značky.

Naznačit umístění kapes, popřípadě je rovnou ušít, dokud vám všude kolem nepřekáží obrovský kabát 😉

Tohle vše se nejen dělá lépe, když se nic netřepí, ale i když je na to klid – a protože pupík se nám vrátil hladový z procházky, potkáme se zase příště u dalšího dílu 😉