Matrix kabát : V zákulisí Část 1. – Střih

Proč si pořizovat luxusní zboží?
Březen 29, 2018
Pár reportáží – nebe a peklo textilního průmyslu?
Březen 29, 2018

Matrix kabát : V zákulisí Část 1. – Střih

**** Nahlédněte do zákulisí zakázkové tvorby ****

Dostalo se mi velké pocty – mám potřetí šanci pracovat na tomto luxusním kusu oděvu. A tak jsem si řekla, že je na čase poodhalit vám i to, jak takový na míru šitý kabát vzniká a proč mě ta práce tak baví.

To vítě, šila bych je jak na běžícím pásu, ale nemá to cenu, pokud to nelze dělat pro někoho konkrétního nebo není za co koupit kvalitní látku. Ale poštěstilo se mi, že se našel další milovník Matrixu a dopřál sobě splněné přání a mně trochu radosti nad proměnou, kterou projde každý muž, když si oblékne na míru šitý oděv. Radost podívat 😉

Rešerše – musím vědět, co dělám a proč 😉

Napřed něco k samotnému kabátu- předloze, než se podíváme do toho, jak probíhá první fáze tvorby.

Na první pohled je kabát, který Neo nosí v druhém a třetím díle, inspirován sutanou, kříženou s trochou japanismu. Neo je totiž postava svého druhu kněze – a Matrix se netají náboženskou tematikou i symbolikou ani japonskými předky. Stylem je úplně na opačném konci než běžně tvořím – jednoduché linie, žádné ozdoby, drobné detaily. Na propagačních plakátech je ale vidět, co je na něm tak podmanivé : majestátní, široká mužná ramena vyniknou díky sošnosti nasazení rukávů a přechodem do vysokého nádherně přilehlého stojacího límce. Kontrast s vlající sukní vytvoří dojem pasu i tam, kde až tak není (Keanu Reeves díky osobnímu trenérovi tento problém nemá, ale obyčejní muži by na něj narazit mohli). Aaach ach…Konec vzdychání, zpět k věci 😉

Při bližším zkoumání na propstore.com nebo fotografií z výstav získáme lepší představu o materiálu – ten není čístě černý, jak by se mohlo zdát, ale lesklejší s hrubší strukturou vazby a nádechem do šeda. Podšívka tmavá s paisley motivem (u nás je velmi kvalitní vyráběla Hedva Rýmařov, která je bohužel už nedělá a jiný zdroj zatím neznám). Zajímavé je, že ačkoliv jsou knoflíky v celé délce kabátu (tak jak je tomu u sutany), máme pouze jednu dírku pod pas a pak už se kabát zapnout nedá. Má to dva důvody – vlající efekt a taky fakt, že při detailních záběrech nad pas je není potřeba a byla by to zbytečná příšerná práce navíc.

Švy se moc na fotografiích nerýsují, ale z konstrukce je jasné, že je třeba docílit přesného padnutí na ramenou a štíhlého dojmu na hrudníku a v pase je nasazená široká „sukně“ (z původního suknice, je zde opravdu na místě). Na detailech jsou pak viditelné filmové zkratky – spodní okraj zatížený silnou záložkou, která je ovšem prošítá do líce skrz obě vrstvy, detail, který by v krejčovině asi neobstál, vnitřní švy založené přes podšívku, ve kterých jsou chyceny gumy, které herec má navlečené přes stehna, aby kabát držel při těle během bojových scén. Toho se ale držet nebudeme – a celou věc je třeba uchopit s ohledem na několik věcí:

-neděláme maniakálně přesnou repliku pro CrazyFanCon
-musíme pracovat s materiálem, který reálně koupíme
-kabát bude skutečně nošen, nejen obléknut pro efekt scény a bude šit pro konkrétního člověka s konkrétními požadavky
-důležitejší při snaze vytvořit něco podle předlohy je spíš správný dojem při zachování klíčových prvků, než slepé kopírování. Musíme zvažovat věci jako: Budou líp vypadat větší knoflíky? Potřebujeme knofllíkové dírky až ke kolenům? Bude v reálu lepší světlá podšívka, která trochu zmírní dojem sutany, aby pak pán nevypadal jako adept na mši v nejbližším kostele? Hurá do toho.

Rýsování střihu – odrazový můstek a klíč zakázkové tvorby
Úplně prvním krokem je samozřejmě schůzka se zákazníkem, debata nad záměry, cenou, přáními a představami a změření postavy. My jsme během první schůzky zvládli ještě obejít vhodné galanterie a vybrat materiály. K tomu později. Když se tohle všechno podaří, mne čeká první kus práce. Dodejme, že je to dovednost, která kupříkladu právě charakterizuje krejčí/ho. Ten je schopen střihy sám rýsovat, individuálně i konfekčně. Osobně vím, že je to i překážka mnoha švadlen, fandů domácího šití i začátečníků. Ne každý na to má buňky a musí si vystačit s Burdou. Díky bohu mne ale vždycky geometrie ohromně bavila a při deskriptivě jsem učebnici ani nemusela otevřít, tak snad mohu doufat, že se u pravítka moc neseknu 😉

Podařilo se mi dostat se zpět do své krejčovské alma mater, abych si v mnohém práci ulehčila a taky zkvalitnila. Je přece o moc lepší nemuset lézt při rýsování a stříhání po zemi. Doma holt dílnu zatím nemám a střihačský stul je luxus, který rozhodně v budoucnu plánuji. Takže ve skvělé náladě vzhůru do toho. Zde první pohled na ještě úžasně uklizený stůl. To nám dlouho nevydrží.

První se rýsuje trupová část oděvu – krk, ramena, pas, průramky. Modlím se, aby míry byly přesné a abych zvolila správnou volnost. Ale protože je v plánu nechávat v oděvu větší přídavky pro případné pozdější úpravy, mám jistotu, že to kdyžtak „půjde“. Je pro mne vždy kouzelné, jak pod pravítkem vzniká odraz postavy reálného člověka. Všechno se na ní projeví a nic neschová. Shrbená nebo rovná záda, proporce, šíře ramen, skoro toho člověka vidím ve 2D. Proto máte se svým krejčím intimní vztah, když se znáte dlouho 😉 (krejčí byli jedni z mála těch, kdo se dříve mohli dostat na tělo i králům ;)) Límeček spíš tak zkusmo pro mockup – protože oblast krku určitě čeká na zkoušce ještě pořádné harakiri.

Když je trup hotový, je třeba proměřit průramek a narýsovat k němu vhodný rukáv.

Magie vykružování rukávové hlavice. to by vydalo na samostatný článek:

První verze hotova. Ještě důkladně přeměřit, vyšla trochu delší, takže ještě pár pozdějších úprav podle citu.


Dvoušvový sakový a kabátový rukáv se navíc rýsuje ve dvou fázích – do sebe, jak vidíte – proto je třeba pak obkreslit spodní část, než se to celé vystřihne.

Střih suknice není třeba rýsovat – byla by to zbytečná spotřeba papíru a je snazší trefit šíři spodního okraje přímo na látce, když je vidět, kolik máte místa. Aspoň já tak pracuju raději.

Zatím je to fáze čisté práce, žádný nepořádek. Nemáte pocit, že by bylo mnoho hotovo, ale to je iluze – střihy někdy mohou způsobit pořádnou noční můru. Rozhodně jsem žhavila kalkulačku. Naštěstí tady je to poměrně přímočará věc. Pravé kouzlo tu nastane až při zkoušení, kdy se teprve vyrobí ten WOW moment. Protože papír je jen odrazový můstek, nepozná všechny detaily a nechová se jako látka. Takže první zkouška bude muset být pořádně důkladná – perfektní padnutí v ramenou a u krku bude klíčové a žádná chyba se nesmí vloudit.

V další části se mrkneme na stříhání látek a přípravu dílů před sesazováním na zkoušku. Tak brzy na viděnou!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *